Možná jste to už zažili: na poradě máte skvělý nápad, nebo naopak vidíte v připravovaném projektu kritickou chybu, ale raději mlčíte. Nechcete vypadat jako potížista, nechcete být za „toho chytrého“ nebo se prostě bojíte reakce nadřízeného. Na webu Kariero.cz vidíme, že právě toto ticho je jedním z největších zabijáků inovací a spokojenosti v práci.
To, co vašemu týmu pravděpodobně chybí, je psychologické bezpečí. Není to o tom, že by na sebe lidé byli jen milí; je to o kultuře, kde je riskování a upřímnost vítanou normou, nikoliv hrozbou.
Co je (a co není) psychologické bezpečí?
Pojem zpopularizovala profesorka z Harvardu Amy Edmondson. Definice je prostá: je to přesvědčení, že vás nikdo nepotrestá nebo neponíží za to, že přiznáte chybu, položíte otázku nebo navrhnete jiný postup.
- NENÍ TO o tom, že se všichni na všem shodnou.
- NENÍ TO snížení nároků na výkon (v bezpečném prostředí jsou nároky naopak často vyšší).
- JE TO stav, kdy je mezilidský strach nahrazen zvědavostí a otevřeností.
Čtyři fáze bezpečného pracoviště
Budování důvěry není jednorázový akt, ale proces. V moderních firmách, které najdete v nabídkách na Kariero.cz, tento proces obvykle prochází čtyřmi fázemi:
- Bezpečí začlenění: Cítíte se přijati jako součást týmu bez ohledu na své zázemí.
- Bezpečí učení: Můžete klást otázky, experimentovat a dělat chyby, aniž byste byli označeni za neschopné.
- Bezpečí přispívání: Cítíte, že vaše dovednosti a nápady mají skutečný vliv na výsledek.
- Bezpečí výzvy: Máte odvahu zpochybnit status quo a upozornit na chyby i u lidí, kteří jsou v hierarchii nad vámi.
Jak poznat „bezpečného“ zaměstnavatele už u pohovoru?
Když si vybíráte novou práci na internetu, všímejte si signálů, které o kultuře firmy vypovídají víc než kávovar zdarma. Zkuste se budoucího šéfa zeptat na tyto otázky:
- „Co se ve vašem týmu stane, když někdo udělá chybu?“ (Hledají se viníci, nebo řešení?)
- „Jak probíhá zpětná vazba od podřízených směrem k vedení?“
- „Můžete uvést příklad nápadu od zaměstnance, který změnil způsob, jakým něco děláte?“
Pokud jsou odpovědi vyhýbavé nebo mlhavé, může to být varovný signál toxického nebo příliš autoritativního prostředí.
Jak můžete přispět vy? (I když nejste šéf)
Psychologické bezpečí není jen odpovědností managementu. Každý člen týmu ovlivňuje atmosféru v kanceláři nebo na chatu.
- Přiznejte vlastní omyl: Když jako první řeknete „tady jsem udělal chybu, omlouvám se“, dáváte ostatním svolení udělat totéž.
- Aktivně naslouchejte: Když někdo mluví, nekoukejte do telefonu. Dejte mu najevo, že jeho názor má váhu, i když s ním zrovna nesouhlasíte.
- Ptejte se „Jak“, ne „Proč“: Místo „Proč jsi to udělal takhle?“ (což zní útočně) zkuste „Jak jsi nad tím postupem přemýšlel?“. Malá změna v jazyce dělá obrovský rozdíl v reakci.
Proč na tom záleží vaší kariéře?
V týmech, kde vládne strach, lidé dělají jen nezbytné minimum, aby přežili. V bezpečných týmech lidé rostou. Pokud chcete v práci skutečně vyniknout a nebýt jen „číslem v tabulce“, hledejte prostředí, kde se nemusíte bát být sami sebou.
Nejúspěšnější firmy světa (včetně technologických gigantů) zjistily, že nejvýkonnější týmy nejsou ty s nejvyššími IQ, ale ty s nejvyšším psychologickým bezpečím. Na Kariero.cz věříme, že práce by neměla být místem, kde musíte nosit brnění.
